Reynek a Francie
V devadesátých letech 19. století navštěvují Češi stále častěji Paříž, aby se seznámili s novými uměleckými směry a poznali atmosféru evropské metropole. Paříž je styl i móda, ale především jedinečná inspirace. Za 1. republiky vztahy ještě zesílí, pro českou avantgardu je moderní umění bez Paříže prostě nemyslitelné.
            Není tedy divu, že i Bohuslav Reynek zaměří svou pozornost k francouzské kultuře. Reynek vyšel z tradice symbolismu a jeho vztah k Francii nebude tak jednosměrný a závislý na pařížských novinkách. Při své první cestě v roce 1911 se sice zastaví v Paříži, ale cílem cesty je Bretaň, chudý a drsný kraj. Už tehdy se projeví Reynkovo bytostné venkovanství, neboť místa, kde maloval Paul Gauguin, jsou pro něj důležitější než rušné velkoměsto. Concarneau, černobílý linoryt z roku 1921, je jedinou vzpomínkou na Reynkovu poněkud záhadnou zimní cestu do Bretaně.
            Kontakt s Josefem Florianem, práce pro Dobré dílo, nakladatelství v Nové Říši, posílí ještě více Reynkův zájem o francouzské výtvarné umění a literaturu. Právě Florian vydává v roce 1915 album reprodukcí z díla Georges Rouaulta. Charles Péguy, vydaný v Dobrém díle ve stejném roce, je prvním Reynkovým knižním překladem francouzské poezie. Překlad zápisků Paula Gauguina, vydaný v roce 1916, je patrně dodatečným zhodnocením Reynkovy bretaňské cesty. V dalších letech počet překladů houstne, zájem o literaturu se dělí se zájmy výtvarnými, a často se tyto zájmy navzájem prolínají. V roce 1920 vznikají první linoryty, ostře řezané grafiky, ovlivněné už poetikou expresionismu. Nepochybně důležitý je i kontakt s Josefem Čapkem, jehož linoryty v roce 1922 doprovodí Reynkovu sbírku Rybí šupiny.
            V roce 1923 se Reynek opět rozjíždí do Francie, ale ani tentokrát není cílem Paříž, ale poutní místo La Salette. Ve stejném roce přeloží Reynek prvotinu Suzanne Renaud, básnířky z Grenoblu. Tak začíná citový vztah, který je 13. března 1926 stvrzen sňatkem. V roce 1928 se v Grenoblu narodí první syn Daniel, v následujícím roce syn Jiří. Francouzské vlivy, pobyty v Grenoblu, toulky po okolí, svatební cesta do Provence, přátelství s Jeanem Gionem, Georges Bernanosem, Henri Pourratem ovlivní život i tvorbu. V Grenoblu v roce 1927 Reynek poprvé vystaví své práce – pastely – na veřejnosti. Výstavy skupiny l´Effort se zůčastní i dva významní čeští umělci – Otakar Kubín a Jiří Kars. Dá se říci, že i tentokrát se Reynek vyhnul Paříži, daleko bližší je mu region.
            Grenoble obklopují vysoké hory, ale o tyto dramatické alpské velikány nejevil Reynek žádný zájem. Jako by svým duchem zůstával stále na své rodné Vysočině, v kopcovité krajině s polními cestami, roztroušenými vesnicemi a venkovskými kostelíky. Je docela pochopitelné, že se jeho oblíbeným motivem stal malý kostelík v St.Nizier nedaleko St.Martin d´Uriage. Kostelík je prostý, ale poetický, srostlý s okolní krajinou a s příběhy pastýřů.
            Reynek byl velký kreslíř, kreslil téměř denně, často v zimě, za jakéhokoli počasí. Právě tato kreslířská zdatnost a houževnatost mu pomohla přejít od linorytů k jeho nejvlastnější grafické technice – k suché jehle a kolorovanému leptu. Když Reynek při jedné procházce v botanické zahradě v Grenoblu objeví zapomenutou krabici tiskařských barev, bude to považovat za osudovou výzvu. V roce 1933 získává Šimonovu příručku umělecké grafiky, zakupuje si satinýrku a pouští se sám do prvních grafik. Po smrti otce v roce 1936 přebírá statek v Petrkově a povinnosti s ním spojené. Přicházejí špatné časy a na další cesty do Francie už není pomyšlení. Jen Suzanne Renaud navštěvuje před válkou ještě jednou svou rodinu v Grenoblu – už sama. Reynek se uzavírá do vlastního světa, pase ovce, ale válečné události se nevyhnou ani Petrkovu. Za německé okupace přichází násilné vystěhování, po komunistickém puči je v roce 1949 statek zestátněn.
            Padesátá a šedesátá léta jsou naplněna usilovnou prací, která zahání chmury, samotu a nepřízeň doby. Do Petrkova přicházejí přátelé, příznivci a obdivovatelé neoficiálního díla. V roce 1964 se konečně uskuteční první Reynkova výstava, dostavuje se uznání, zájem kulturní veřejnosti rychle roste. Reynek vystavuje v Brně, Praze, Soběslavi, Lounech, Ústí nad Labem, Ostrově nad Ohří, Liberci i v Havlíčkově Brodě, odkud je to do Petrkova už jen kousek. Také z Francie přijíždějí po dlouhé pomlce první návštěvy. Helene Elisabeth Félix-Faure z Grenoblu, syny Danielem a Jiřím nazývaná „Šonšon“, přiváží do Petrkova nedostatkovou kvalitní kávu a nové knihy. Reynkovy grafiky se opět dostávají do Francie a i tam vzbudí živý zájem, který nakonec vyvrcholí založením společnosti Romarin z iniciativy Annick Auzimour. Díky překladům bohemisty Xaviera Galmiche se francouzští čtenáři mohou seznámit i s Reynkovým básnickým dílem.
            21.1.1964 zemřela Suzanne Renaud, 28.9.1971 zemřel Bohuslav Reynek. Petrkov se stal v české kultuře pojmem, hodnotou, v níž důležitou roli hrají česko-francouzské kulturní vztahy.

Josef Kroutvor

Štěpán Mikuláš Mareš  KRÁSNÝ SVĚT - LE BEAU MONDE
Výstava je pořádána ve spolupráci s Francouzskou aliancí Jižní Čechy  ke Dnům francouzské kultury v Českých Budějovicích.

KRÁSA OBYČEJNÝCH VĚCÍ
výstava originálních knižních obálek Josefa Čapka
Výstavu při vernisáži uvede Doc. PhDr. Matouš Vondrák (katedra výtv. výchovy PF Jihočeské univerzity)

Josef Kroutvor  MALIČKOSTI
kresby, knížky, lina a jiné věci
Výstavu tvoří kresby, grafiky, knihy a předměty ze sbírky  PhDr. Josefa Kroutvora, vycházející z jeho častých pobytů na jihu Čech. Dále díla inspirovaná zájmem o starou čínskou poezii, kaligrafii, a také japonskou keramiku. Na výstavě bude mj. prezentována jeho poslední vydaná kniha Klobouk, kniha a hůl – Studie kráčející postavy v krajině  (Pulchra, 2009). Autor do ní zařadil např. poutnické eseje ze Šumavy (Adalbert  Stifter,  Karel Klostermann, Josef Váchal), z Novohradských hor či z Vysočiny (Bohuslav Reynek).

Roman Brichcín, Miroslav Konrád  CESTY A NÁVRATY
Pořádá občanské sdružení Hortensia.
Soubor maleb, akvarelů, kreseb a grafiky dvou členů občanského sdružení navazující na výstavu o. s. Hortensia Duchovní krajina Silva Nortica probíhající ve stejné době v Dominikánském klášteře v Č. Budějovicích (velkoplošné fotografie Jiřího Tillera).

Renata Klogner Štolbová
autorská výstava obrazů a plastik doprovázená keramikou Karla Žíly

Duchovní krajina: Jižní Čechy – Bretaň
(velkoformátové fotografie Jiřího Tillera, obrazy a kresby Miroslava Konráda a Romana Brichcína, dřevěné sochy Tomáše Štolby, dokumentární panely Národního památkového ústavu České Budějovice.                         Prezentace výstavy o. s. Hortensia v partnerském městě Lorient/Bretaň

Josef Velčovský (kresby, grafika ilustrace)

Zvažovali jsme výstižný název pro tuto výstavu (Z cest, Ženy, Krajiny...), ale nakonec ji pojmenovali jen obecně. Autor výstavy na otázku svých motivů odpovídá: "Ženské tělo, Žena - Krajina, tou se dá neustále procházet a kochat se jí."
Akademický malíř Josef Velčovský (nar. 1945 ve Václavovicích, žije a tvoří v Praze) hodně cestuje. Po studiích absolvoval stáž v Paříži, další v Provenci a v Bretani. Několikrát pobýval ve Finsku, inspiraci hledal v Africe, v Rusku, v zemích kolem Černého moře a jinde. Uspořádal na 120 samostatných výstav, vedle ČR a evropských zemí vystavoval v USA, Japonsku či Mongolsku. Ilustroval přes osmdesát knih (K. H. Mácha, Lustig, Čechov, E. A. Poe, Seifert, ale též jihočeský básník Miroslav Hule).